Poděkování si zaslouží všichni zainteresovaní, snahu je třeba ocenit.
Když jsem si nasadil sluchátko na ucho, téměř jsem vyrušil přirozené vnímání pomocí echolokace. (vnímání všech zvuků kolem sebe)
Když to na mě začalo mluvit, strašně to řvalo a nikde žádná regulace hlasitosti. Měl jsem dojem, že zrušení echolokace bude trvat i po sundání sluchátka.
Časem jsem zjistil, že když se chytím rukou za to ucho na kterém mám sluchátko pověšené, zeslabí se to na přijatelnou míru.
Možná jsem byl špatně vodivý, ale krabičky strašně často svůj výklad přerušovaly a začínaly recitovat od začátku. Tuším u dveří 209, když začala krabička
už po páté, přestalo mě to bavit a olízl jsem si ruku. Zlepšilo se to.
A teď mě napadá, že by možná nebylo marné plivnout přímo na každou tu krabičku.
No Nic.Tyhle věci snad technicky řešitelné jsou. Výrobní firma se s nimi totiž bude setkávat i u vidící veřejnosti.
První krabička mi toho řekla spoustu o tom, které kanceláře jsou označeny dalšími krabičkami, ale bylo mi to v podstatě na pendrek, protože kdybych si třeba
chtěl vyřídit nové péčko, tak stejně nevím ve kterém čísle to je. To se totiž dovím až u těch konkrétních dveří.
Dovím se sice, že někde v mezipatře se nemusím dotýkat žádné krabičky ale jenom kovové hlavice sloupu, ale než celé to mezipatro prošmejdím hledaje onu
hlavici, může to trvat zatraceně dlouho. Připouštím, že to v popisu té první krabičky bylo, ale zapomněl jsem to dřív, než jsme vyjeli do patra výtahem.
Když se hůl nastaví pěkně k magnetu, jak se tedy o to vždycky snažil jeden z vrátných, který se mnou chodil, docela pěkně se chvěje. Mají tam zřejmě nějaký
motorek s excentrem jako bývají v mobilech.
Ale základní problém je v tom, že magnety mají velice malý dosah. To vylučuje užívání klasické techniky chůze s bílou holí. Žádné ťukání a obloučky před
tělem. Někdo může poradit, že stačí krýt se diagonální polohou hole a špičku prostě táhnout, respektive tlačit po zemi. Báječné. Ale ať si to zkusí, když
je zvyklý nosit hůl v pravé ruce a má jít podle levé zdi a vyhýbat se překážkám, které u té zdi stojí. S holí v pravé ruce totiž nemůžeme jít od té levé
stěny dostatečně daleko a jakoukoli překážku v podstatě oblézáme. A co když jdeme podle zdi pravé? Že to jde? Jo. Ale kde je to krytí se diagonální polohou
hole.
A to jsem ještě nemluvil o tom, že když hůl plynule táhneme či tlačíme po zemi, získá od dlažby tak výrazné vibrace, že se v nich to bzučení motorku
v podstatě ztratí.
Daný systém nás tedy převádí od přirozené chůze k šnečímu ploužení se podle zdí, kde je nutné vyhýbat se židlím, květináčům, kde holí chrastíme po všech
dveřích kolem kterých jdeme a u mnoha z nich postáváme delší dobu a pak se přesuneme zase k jiným.
Vůbec si nejsem jist, jestli si tvůrci tohle všechno uvědomovali, když systém nazvali "diskrétním".
Takto zaposlouchaný, svět kolem nevnímající, zrakově postižený člověk rozhodně zaujme lidi kolem a snad se pak přece jen s jejich pomocí dostane k cíli.
Zpřehlednění by si zasloužil i k tomuto systému vyhotovený dotazník.
Některé otázky v dotazníku v sobě zahrnovaly otázek několik a vůbec tedy nebylo jasné, k čemu by odpověď byla přiřazena.
U poslední otázky, "kam by měl být tento systém instalován zda:
A. a následoval dlouhý seznam úřadů,
B. a opět následoval seznam téměř totožný,
už jsem psychicky nevydržel a poprosil, jestli by mohli připsat ještě za C. v tomto stavu raději nikam.
Zvuková ukázka v MP3.
Vše si můžete vyzkoušet na obecním úřadu Praha 2.
Podrobné informace na stránkách výrobce Dinasys.
Zajímavou reportáž najdete také ve zvukovém časopisu Naše šance číslo 4/2010.
Zpět na úvodní stránku.